Narativní psychoterapie

Je zjednodušeně řečeno terapie příběhem. Přístup je postaven na práci s mapami příběhů, které se vyvíjí v čase. Klienti si tak sami utvářejí své příběhy např. z dětství a minulosti, se kterými pracují, mění je a v průběhu terapie mění také náhled na dosavadní život (s narativním přístupem se tak můžete setkat často v uměleckých terapiích jako je dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie apod., protože je její dobrou a kvalitní platformou). Pojďme si to trochu přiblížit a vysvětlit.

Představte si, že se něco učíte a potřebujete si to rychle zapamatovat. Například adresu, telefonní číslo nebo látku na nějakou zkoušku. Z nějakého důvodu Vám to moc nejde. Tak pak hledáte různé pomůcky. Podobné názvy, předměty nebo situace a tedy příběhy, které Vám pomohou danou věc vybavit, když ji budete potřebovat. Pro příklad: Učíme malé děti lyžovat a těžko se jim vysvětluje že když mají zatočit doprava, tak musí přenést váhu na levou nohu. Když jim, ale na levou špičku lyže nalepíme hvězdičku a na pravou měsíček a řekneme jim, že když zatlačí na hvězdičku, tak se rozsvítí a na druhé lyži se na ně usměje měsíček, tak zatočí směrem k lesu a že když zatlačí na měsíček, tak se na něj usměje hvězdička a zatočí směrem k vleku. Výuka pro ně bude zábavnější a hravá. Proč? Vytváříme tak příběh o tom, jak se dané dítě učilo lyžovat a vytváříme vzpomínku, kterou bude mít spojenou se zážitky a to konkrétně s měsíčkem a hvězdičkou. Po letech až budou mít vlastní děti, tak je velmi pravděpodobné, že i oni své děti budou učit lyžovat prostřednictvím hvězdičky a měsíčka, protože budou na to mít oni sami hezkou vzpomínku a budou schopni ji předat dál popř. třeba ještě vylepšit. Ale o tom, že provedli oblouk z přívratu nebudou mít ani tušení a vlastně je to taky dost nepodstatné. Důležité je, že budou umět lyžovat a bude je to bavit. Z takových zážitků se utváří náš osobní příběh a vlastně náš celý život.

U stejné činnosti však může vznikat i negativní zkušenost např. při každém nezdaru dětem říkali, jak jim to nejde, jak jsou nešikovní a že přece kvůli tomu, že spadnul nebude brečet. A za pár let na školním lyžáku se dítě nepostaví ani na svah, protože bude mít strach, že se ztrapní a že bude muset ukázat jak je nešikovný.

Narativní terapie tak pracuje s mapami příběhů a s pocity, jak dané situace vnímáme a jak je prožíváme. Pro ukázku a modelový příklad si zde všimněte této karty (b-creative). Když se ptám klientů, co u této karty cítí, když si ji vybrali, tak mi často odpoví věty: „Jako by se na mě někdo vys… nebo že mě někdo přečůral apod.“ Další si můžete domyslet sami. Když bychom si k tomu dokreslili konkrétní příběh. V tomto příkladu smyšlený například: „Pracoval jsem na jednom projektu, byl jsem 14 dní na nemocenské a po 14 dnech, když jsem se vrátil, tak jsem zjistil, že můj kolega jej vydává a prezentuje za svůj“. Když si k tomuto příběhu vložíme spojení přečůral a budeme mluvit o tom, jak se v tom cítíme, tak se můžeme dostat k zajímavým osobním tématům.

Co je však pro narativní terapii vlastní, tak její tvárnost. Příběh tak můžeme mapovat, ale i tvořit. V principu se jedná o to, že když se s někým bavíme a někdo se nás zeptá, jak se cítíme, tak právě často použijeme metaforu a řekneme: „Cítím se jako by mě odstřihli; Mám pocit vybrakovanosti…“ apod. Na první dobrou je to pro nás srozumitelné, ale přitom nic neříkající. Je to vlastně podvědomá reakce na situaci, kterou jen touto metaforou popisujeme.

Když se vrátíme do školy, tak víme že ve slohu nám říkali, že popis je součástí vypravování a vypravování je příběh. Tzn. V našem životě jsme přirozeně zvyklí mluvit s lidmi v příbězích. Proto i terapie formou narativního přístupu je nám dost srozumitelná.

Konkrétní příklad co se odehrává za proces v rámci narativního přístupu si můžete přečíst v článku BOJOVAT vs. BUDOVAT. Je sepsán smyšleně, ale opírá se o zkušenosti z terapií. Je to srovnání vnímání partnerského nebo i manželského vztahu. Článek se zabývá tím, jak v rámci podvědomé reakce popisujeme funkční či nefunkční vztah. A ukazuje nám taky rozměr vnímání samotného vztahu.